Černé pokladny Siemensu a CDU

Podle americké Komise pro cenné papíry (SEC) vytvořil německý Siemens rozsáhlý systém tajných plateb a černých pokladen. Zaměstnanci vybírali hotovost z firemních „cash desks“, peníze se někdy převážely přes hranice v kufrech a schválení plateb se psalo na post-it lístečky, které se následně odstranily, aby po nich nezůstal záznam. SEC identifikovala nejméně 4 283 korupčních plateb za přibližně 1,4 miliardy dolarů, kterými Siemens získával zakázky po celém světě.

Ještě absurdnější byl tehdejší německý daňový systém. OECD uvádí, že zahraniční úplatky, které byly v Německu platně uplatněny jako daňově odčitatelný náklad za rok 1998, už nemusely být uznatelné za rok 1999. Jinými slovy: ještě na konci 90. let mohl německý podnik za určitých podmínek zaplatit úplatek v zahraničí a dát si ho do nákladů.

A černé pokladny nebyly jen záležitostí firem. Podle německého Bundestagu Helmut Kohl v roce 1999 přiznal, že za jeho vedení CDU existovaly černé účty a skryté finanční toky. Mezi lety 1993 a 1998 dostal od anonymních dárců celkem 2,1 milionu německých marek v hotovosti a odmítl zveřejnit jejich jména. Vyšetřování později zjistilo řadu dalších účtů CDU, které se vůbec neobjevovaly v oficiálním stranickém účetnictví.

Tyto dokumenty samy o sobě nedokazují, že Siemens nebo CDU upláceli české politiky při české privatizaci. Ukazují ale, jak naivní je představa, že na jedné straně stáli zkorumpovaní postkomunističtí politici a na druhé dokonale čistý západní kapitál.