Analýzy

Nejhorší dostupnost bydlení z celé Evropy je v České republice a na Slovensku. 100metrový byt stojí 297 platů. Pokud ušetříte polovinu své čisté mzdy, bude vám trvat 50 let našetřit na byt pro rodinu.

Kdo ve skutečnosti vlastní české banky? Většina známých „českých“ bank má zahraniční majitele – rakouské, belgické, francouzské či italské skupiny. Domácí kapitál má na bankovním trhu menší zastoupení; mezi významné banky s českými vlastníky patří například Fio a část akcionářské struktury MONETA Money Bank. Po 90. letech, kdy české kampeličky neměly dost kapitálu ani efektivity, převzaly hlavní roli silné zahraniční skupiny. A ty dnes patří k nejziskovějším na českém trhu.

České pivo už dávno neznamená českého vlastníka. Plzeň, Kozel, Gambrinus a Radegast dnes patří japonské Asahi. Staropramen a Braník americkému Molson Coors. Krušovice a Starobrno nizozemskému Heinekenu. Budvar zůstal státní a Svijany vlastní čeští investoři. Snad ta chuť zůstala stejná, i když dividendy samozřejmě odlétají do zahraničí. Pokud chceme, aby z české práce a tradice bohatla česká ekonomika, musíme víc řešit, kdo naše firmy skutečně vlastní.

Pokud hledáte bydlení, připravte se na cestu Evropou. U nás je často dražší než v mnoha bohatších zemích: Olomouc skoro jako Brusel, Brno dražší než Madrid a Pisárky podobné Praze. V Praze 1 přes 200 000 Kč/m²! Zdroj dat jsou Realitymix, data o Belgii z Immoweb, Madrid ze Statisty, Brno Pisárky z Data.Brno.

Hledání práce dnes často nevypadá jako férový výběr, ale jako hra proti systému. Nahrajete CV, znovu vyplníte celý formulář, projdete několika koly pohovorů — a pak vám firma ani neřekne výsledek.

Podle Greenhouse bylo 61 % uchazečů po pracovním pohovoru „ghostnuto“, tedy firma s nimi prostě přestala komunikovat.

A pracovní nabídka na internetu ještě neznamená, že firma opravdu někoho hledá. Greenhouse uvádí, že v jednom čtvrtletí bylo 18–22 % nabídek na jejich platformě klasifikováno jako ghost jobs. Podle průzkumu ResumeBuilder dokonce 40 % firem zveřejnilo během roku falešnou pracovní nabídku a 3 z 10 firem měly takové nabídky aktivní.

Aby vypadaly, že rostou. Aby si sbíraly životopisy do databáze. Aby testovaly trh. A někdy i proto, aby vlastní zaměstnanci měli pocit, že firma hledá posily. Takže když někdo říká, že mladí nechtějí pracovat, možná jen netuší, jak dnes hledání práce opravdu vypadá.

Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Státní dluhopisy podle typu držitele (2024). Česká republika dluží 3,5 bilionu korun. Skoro 60 % drží banky, pojišťovny a fondy, přes třetinu zahraniční investoři. Domácnosti přímo jen 4 %, ale nepřímo jde i o jejich úspory. Za vlády SPOLU se platby za obsluhu dluhu zvýšily z 42 na 88 miliard. Zahraničně kontrolované banky dlouhodobě spravují převážnou většinu aktiv českého bankovního sektoru, takže část zisků může prostřednictvím dividend odtékat do zahraničí. Zdroj: ČNB, rozhovor s Evou Zamrazilovou (ExportMag, 20. 11. 2024).

Od roku 2000 nám vzrostly platy více než třikrát, ale ceny nemovitostí v Praze vzrostly skoro 6×. Určitě se máme lépe, ale bydlení je mnohem méně dostupné. Zdroj: historická data ČSÚ pro index cen bytů a hrubá měsíční mzda v České republice. Nejnovější údaje o cenách jsou ze serveru Sreality, porovnání údajů za 4. kvartál 2000 a 2024.

Podle americké Komise pro cenné papíry (SEC) vytvořil německý Siemens rozsáhlý systém tajných plateb a černých pokladen. Zaměstnanci vybírali hotovost z firemních „cash desks“, peníze se někdy převážely přes hranice v kufrech a schválení plateb se psalo na post-it lístečky, které se následně odstranily, aby po nich nezůstal záznam. SEC identifikovala nejméně 4 283 korupčních plateb za přibližně 1,4 miliardy dolarů, kterými Siemens získával zakázky po celém světě.

Ještě absurdnější byl tehdejší německý daňový systém. OECD uvádí, že zahraniční úplatky, které byly v Německu platně uplatněny jako daňově odčitatelný náklad za rok 1998, už nemusely být uznatelné za rok 1999. Jinými slovy: ještě na konci 90. let mohl německý podnik za určitých podmínek zaplatit úplatek v zahraničí a dát si ho do nákladů.

A černé pokladny nebyly jen záležitostí firem. Podle německého Bundestagu Helmut Kohl v roce 1999 přiznal, že za jeho vedení CDU existovaly černé účty a skryté finanční toky. Mezi lety 1993 a 1998 dostal od anonymních dárců celkem 2,1 milionu německých marek v hotovosti a odmítl zveřejnit jejich jména. Vyšetřování později zjistilo řadu dalších účtů CDU, které se vůbec neobjevovaly v oficiálním stranickém účetnictví.

Tyto dokumenty samy o sobě nedokazují, že Siemens nebo CDU upláceli české politiky při české privatizaci. Ukazují ale, jak naivní je představa, že na jedné straně stáli zkorumpovaní postkomunističtí politici a na druhé dokonale čistý západní kapitál.

Podle dat Eurostatu a České národní banky má česká ekonomika tři výrazné rysy, které vysvětlují, proč se o Česku stále mluví jako o „montovně Evropy“.

Prvním je mimořádně vysoká výnosnost zahraničního kapitálu. Při průměru ročních hodnot Eurostatu za období 2015–2024 vychází výnosnost přímých zahraničních investic v Česku kolem 11,2 % ročně, zatímco v Německu přibližně 4,5 % a ve Francii 4,7 %.

Druhým rysem je mimořádná koncentrace na průmysl. Eurostat uvádí, že 27,5 % českých zaměstnaných pracuje v průmyslu.

Třetím rysem je odliv vytvořených zisků. Podle dat ČNB vydělaly firmy pod zahraniční kontrolou v roce 2025 v Česku 612,8 miliardy korun, ale reinvestovaly zde jen 238,5 miliardy, tedy necelých 39 %. ČNB uvádí, že čistý odliv výnosů z přímých zahraničních investic dosáhl v roce 2025 5,2 % českého HDP.

Zdroj: Oficiální statistiky Ministerstva financí ČR o struktuře a vývoji státního dluhu 1993–2024 ukazují, že hnutí ANO státní dluh v průměru snižovalo o 7 miliard ročně, dokud výdaje na Covid nepřinesly výrazný deficit, zatímco vláda SPOLU od prosince 2021 navýšila dluh o 1,4 bilionu korun, což je 1,82× více než vláda ANO za osm let, a i když má Česko stále relativně nízký dluh, propadlo se z 6. na 9. místo v EU (před covidem dokonce ze 4. místa). Rozpočet pro rok 2026 je pouze návrh, výdaje už vláda SPOLU ale naplánovala.

Průměrná měsíční hrubá mzda podle krajů, údaje Českého statistického úřadu. Nejvyšší průměrná mzda v České republice je dlouhodobě v Praze. Všechny ostatní kraje nedosáhnou ani na republikový průměr. Dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou.

Praha je čtvrtý nejbohatší region v celé Evropské unii. Porovnáváme hrubý domácí produkt na obyvatele, upravený podle parity kupní síly. Praha je levnější než hlavní města v ostatních státech, HDP bez kupní síly umístí Prahu na 18. místo. Na 199. místě je Jižní Morava a Střední Čechy na 214. místě. Další regiony jsou až kolem 250. místa: Jihozápad (236), Střední Morava (237), Severovýchod (246), Moravskoslezsko (248), Severozápad (286). Celorepublikový průměr nás řadí na 151. místo.

Proč nám tvrdí, že jsme se nikdy neměli lépe? Podle OECD jsme zažili největší propad životní úrovně v rozvinutém světě, od roku 2021 je to o 9,6 % a to nás vrací na úroveň reálných příjmů roku 2019. To je celorepublikový průměr. Reálné mzdy totiž rostly jen v Praze a Brně, zbytek republiky zažil obří propad. Zároveň se výrazně zvýšila příjmová nerovnost, takže pozitivní zkušenost s růstem životní úrovně zažívá jen malá část populace.